Sherlock Holmes: Krev, pot, slzy a pěsti

To je on: Sherlock Holmes

Kafka samotářsky usrkává kávu v temném rohu pozorujíce lezoucího brouka, Hašek škodolibě popichuje Ginsberga, ten leze na stůl, kde nahý tančí a Hemingway se chlubí v kruhu dalších pisálků novou brokovnicí. Všude rušný hovor a kvetoucí zábava. Scéna, která zajímá nás se však odehrává na baru, kde do sebe lámou kořalky A.C.Doyle a Bukowski, neboť si pozoruhodně padli do oka. Ráno se budí vedle sebe v Bukowského pronajatém bytě u železnice, Doyle prchá s obrovským pocitem studu a zapřísahá se, že už víc nebude pít. Nicméně z této bouřlivé noci a z hlav (a těl) oněch dvou geniálních autorů vzejde potomek. Tedy pokud by se tato hypotetická situace odehrála, byl by oním potomkem Sherlock Holmes, z nového filmu Guye Ritchieho. Od Doyla má nadělenou bystrost, inteligenci a přehled, od Bukowského rozervanost, pijanství, nedostatek smyslu pro hygienu a ránu, pro kterou nejde daleko.

Poněkud dlouhý úvod, uznávám, leč pro diváka filmu neznalého nutný pro pochopení celé atmosféry nového Sherlocka Holmese. Jak bylo zmíněno výše, film natočil režisér Guy Ritchie, který své kvality prokázal ve snímcích jako Podfuck a RocknRolla. V hlavních rolích se představili Robert Downey Jr. jako Holmes a Jude Law, hrající Watsona. Uznávám, že celé nové pojetí slavného detektiva může být pro některého diváka možná pohoršující, možná nepochopitelné, mě však vůbec nevadilo. Tento Holmes je prostě postavou určenou mladší generaci publika, která má v oblibě komiksové adaptace a knihy moc nečte.

ZAPOMEŇTE NA DISTINGVOVANÉHO GENTLEMANA S. H. (recenze Oty Nováka)

Komiksovost je mimochodem karta, na kterou autoři vsadili. A vskutku jim vychází, navíc film je po řemeslné stránce natočen přesvědčivě. Atmosféra pošmourného Londýna je bezchybná, Holmes se svým druhem se proplétají kanály, staveništi, loděnicemi, potkají bezpočet bizardních postaviček, zkrátka nechybí nic, co by mělo k Londýnu konce devatenáctého století patřit. Zápletka se točí kolem černé magie a z mrtvých povstanuvšího Lorda Blackwooda, který netouží po ničem menším, než po ovládnutí Anglie a její bývalé kolonie, tedy USA (strašná představa, které je třeba zabránit). Na Blackwoodovi je však sympatické, že je realista a snaží se tedy svých cílů dosáhnout násilnicko-politickou cestou a magie mu slouží pouze jako zástěrka k vyvolání strachu u veřejnosti. To ovšem samozřejmě Holmes celou dobu velmi dobře ví, zbývá tedy jen vykoumat, jak dosáhl Blackwood svého obživnutí a všech ostatních legrácek, které netřeba obšírněji popisovat.

K výčtu kvalit filmu je nutno připojit herecké výkony obou hlavních hrdinů, obzvláště Downey Jr. Je přesvědčivý, jenže ten je v postavách, které jsou buď za A/ holkaři a opilci, nebo za B/ podivíni a opilci přesvědčivý z nějakého důvodu vždy. Nutno zmínit i hudbu o jejíž hodnotě vypovídá jméno autora, kterým je Hans Zimmer. Mimochodem jeden z motivů, jenž se proplétá celým filmem od samého začátku, nápadně připomíná motiv z Tenkrát na Západě (je to ta drnkavá houpavá melodie, ne to, co zpívala Špinarka, ani co hraje Bronson na foukací harmoniku), což ovšem není vůbec na škodu, naopak.

SHERLOCK HOLMES VZNIKL DÍKY MADONNĚ (rozhovory s herci)

A tak se jako největší problém celého filmu jeví děj. Což, jak jistě sami uznáte, není nepodstatná složka takového díla. Zjednodušeně řečeno, od desáté minuty jsem se v kině nudil. Ano, akčních scén je požehnaně, bohužel nezáživných. Je pravdou, že byla místa, kdy jsem se od srdce zasmál, většinou ta, kde šibalský Holmes dělá, co může, proto, aby překazil Watsonovu chystanou svatbu, nebo tento blížící se akt alespoň trefně glosuje (křehké srdéčko každého šovinisty pookřeje). Takže celou dějovou linii snímku zachraňuje chemie vztahu Holmes - Watson, což je ovšem jako nosný pilíř děje skutečně kvalitního snímku málo. Co bych chtěl ještě podtrhnout jako pozitivum, je to, že autoři nás neobtěžují zbytečnými milostnými scénami, ve kterých zvrhlosti chtivé oko divákovo stejně zůstává neukojeno, neb je vše cudně skryto peřinou, a tudíž tyto scény zbytečně zdržují a tím pádem i štvou. Příjemně působila i scéna v ringu, kdy zpocený a do půli těla svlečený Holmes svým důvtipem srazí na kolena hromotluka o hlavu většího. Ve finále pak, dle všech předpokladů, Sherlock odkryje, jakoby mimoděk, Blackwoodovy triky a tajemství, což už bohužel nezaujme.

Závěrem bych shrnul, že Sherlock Holmes je příjemný oddychový film, který neurazí a zároveň ani nenadchne. Pokud jste fanoušky komiksové vizualizace, směle na něj vyražte, pokud očekáváte od návštěvy biografu nějakou vyšší hodnotu, vyberte si jiné dílo. Výsledný verdikt: 6/10.