Horor T. M. A. (VIDEORECENZE)

Horor T.M.A.

Nevím kdo je skutečným autorem tohoto výroku, ale jedno je více než jisté. Bez rozmyslu si ho dokážu představit jako krátkou a výstižnou anotaci k dlouho očekávanému hororu T.M.A., který se konečně vplížil i do našich kin. Juraj Herz - nestárnoucí mistr brilantních psychologických filmů natočil k mému milému překvapení celkem solidní film, který bych ani trochu neváhal promítnout nějakým hororovým fajnšmekrům žijícím na opačné straně zeměkoule. A vzhledem k tomu, že horory u nás nenatáčí jen tak kdokoliv, se mu podařilo vybudovat dostatečně přesvědčivou atmosféru, která evidentně svědčí o řemeslných dovednostech režiséra ovládajícího základní postupy žánru strachu a hrůzy.

Znepokojivá tíha a pochmurnost úvodních záběrů se na nás od samého začátku lepí jak pomalu přicházející soumrak, který se již co nevidět promění na všudypřítomnou tmu, pohlcující vše, co jí stojí v cestě. Za pozornost stojí i precizně vystavěný kolorit polozapomenuté země se starým zpráchnivělým domem, připomínajícím nejstrašnější noční můry. Právě do takového šedého koutu přichází Marek (Ivan Franěk) - dekadentní poloumělec z Prahy, aby zde alespoň na chvíli zapomněl na ruch velkoměsta.

Inspirací se mu nestává jen podezřele zívající ticho rozléhající se všude kolem, ale i zmíněný rodičovský dům, v němž pomalu ale jistě znovu objevuje dávno vytěsněné zážitky z bezstarostných dětských dob. A nejen to. V útrobách polorozpadlých zdí pulsuje jakési prazvláštní chvění dávno utajené viny, která s každou další minutou vystupuje na rozechvěnou hladinu celého příběhu. S narůstající tmou přibývá mrtvých a Markovi už nezbývá jen poodhalit tajuplný závoj minulosti - bez ohledu na to, co všechno se za ním bude skrývat.

Z hlediska formy se Herzovi podařilo parafrázovat dostatečně přesvědčivý příběh umocněný nefalšovanou hororovou atmosférou, která každou scénou stupňovitě narůstá.

SK VIDEORECENZE T. M. A. (2009)

Některé záběry nám sice mohou připomínat klišéovité obrazy duchařských amerických hororů ze sedmdesátých let minulého století, ale to ještě neznamená, že v kontextu celého příběhu nezastupují význam, který jim tak či onak právem náleží. Herz prostě ví co dělá. Ví, kdy je třeba napětí vygradovat na maximální možnou míru, aby v divákovi vzbudil pravdivý pocit přímočaré úzkosti z toho, co přijde později. K mému překvapení to fungovalo úctyhodně. Nejen kvůli atmosféře, ale i kvůli tomu, kdo se na její výsledné podobě spolupodílel. Nedílnou dekorací filmu byl také excelentně podaný výkon hlavního hrdiny Ivana Fraňka, který se ve své roli viditelně vyžíval. Jinak na tom nebyli ani ostatní protagonisté překypující nestrannosti a odměřeností k tomu, co se kolem nich děje. To vše je ukotveno v dostatečně originálním scénáři plném všelijakých odkazů, které ve svém finálním rozuzlení vzdávají důstojný hold různým hororovým podžánrům, kde forma a obsah kráčejí poslušně vedle sebe. A má to i myšlenku, tedy alespoň já jsem si tam tu svou našel, ale raději ji neprozradím, protože to se při hororech nedělá.

Nejsympatičtější na celé T.M.E je nakonec to, že vzhledem k naší zeměpisné šířce jde o opravdu neobvyklý a z hlediska žánru dost odvážný projekt, který by mohl ostatním tvůrcům posloužit jako vhodná inspirace k natáčení podobných žánrových filmů, vůči kterým jsme oproti ostatním zemím dosud nepochopitelně zdrženliví.