FAME: Cesta za slávou (VIDEORECENZE)

Fame

Horší zobrazení filmové nudy jsem neviděl ani nepamatuji. Teď už se jen divím, kdo nabral odvahu pustit do kin tak výsostně bezcharakterní brak. Přiznám se, že snesu hodně, ale moje vkusové preference utrpěly opravdu vážný úraz a bolí to dosud.

A to jsem se ujišťoval, že když ne obraz, tak alespoň zvuk, ale ten stupidní muzikálový pop mě irituje od začátku do konce, až mi nakonec nezbylo, jen zatnout zuby a profesionálně se probojovat k závěrečným titulkům.
Obvykle sleduji filmy svědomitě až do konce, ale byl jsem to já, kdo jako první otevřel vchodové dveře a uklidil se, jen se tak zaprášilo. Strádat je občas fajn, ale podobný masochismus již v nejbližších letech zažít opravdu nechci. Nadrobil jsem si a prozatím stačí.

Co vlastně očekávat od chlapíka jménem Kevin Tancharoen, který má na kontě skvosty jako The Pussycat Dolls Present: The Search for the Next Doll nebo Britney Spears Live from Miami. Snad jen bezednou pseudouměleckou prázdnotu, ukotvenou v 107 minutách neúnosně obnažené nudy.

Uměle zinscenovaný příběh o skupině studujících teenagerů, kteří se znenadání rozhodli stát se v životě slavnými, dotváří od samého začátku patetické trní. Herecké výkony jsou beznadějné a neprůkazné, vlastně jako celý film, který místy až nechutně připomíná zfilmovanou reality show na způsob Amerika má talent.

Komicky pozitivní bylo na celé věci snad jen permanentně přítomné klišé (pokus o zoufalou sebevraždu pro nedostatek talentu, nepovedený sex kvůli kariéře a samozřejmě nešťastná láska jako vystřižená ze seriálu Hannah Montana), co mě během celého trvání příběhu udržovalo v jakémsi zenovém cvičení, že i s takovým absolutním zlem je třeba umět se občas vyrovnat. A jak samy vidíte, snažím se alespoň dopsat recenzi a jednou provždy na to všechno zapomenout.

Sám nevím, zda je náhoda, že k nám takový zbytečný polotovar dorazil v době nedávno skončené SuperStar a zanedlouho startující soutěže Eurovision Song Contest 2009.