Viktor Hugo: CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI (obsah literárního díla)

Útvar: Historický román z 15. století

Kompozice: Rozsáhlý epický útvar s rozvinutou dějovou linií, zalidněný mnohými postavami různých společenských úrovní. Obraz světa je hyperbolický, "karnevalový" a především kontrastný

Postavy: Quasimodo, zvoník v Chrámu Matky boží, pohozené znetvořené dítě, kterého sa ujme kněz Frollo. Je ohavný, na dítě sa ani nepodobá. Vyroste z něho obludný člověk s jedním okem, hrbem a od zvonění ohluchne. Zvolí ho za krále bláznů.

Protikladem jeho vzhledu je oddanost svému opatrovníkovi Frollovi, a něžný a oddaný cit ke krásné cikánce Esmeraldě, která k němu projeví soucit a jediná mu podá vodu v těžké chvíli.

Esmeralda, krásná, nevinná, upřímná cikánka (ve skutečnosti ji jako šestiměsíční ukradnou cikáni chudému pařížskému děvčeti a vymění ji za znetvořené dítě). Je hluboce mravní, ochrání si svoji ctnost i mezi spodinou Paříže, kde vyrůstá. Nešťastně sa zamiluje do kapitána lukostřelců, povrchního člověka, který ji chce jen na pobavení. Odmítá lásku a špinavé nabídky kněze Frolla, který se jí za odmítnutí krutě pomstí.

Claude Frollo, Přesto, že je kněz, je nositelem samých zlých vlastností. Vášeň k ženě z něho udělá netvora, je velmi vzdělaný a své vědomosti využívá na intriky. Je podezřelý ze sympatií k okultním vědám. Nenávidí cikány a věří na čarodějnice. To je jen chorobný projev osudové touhy po ženě, kterou ztělesňuje Esmeralda.

Pierr Griengoir, neúspěšný spisovatel, bez peněz a domova. Dobrodruh, který nás spolu s vypravěčem provází celým románem.

Děj:

Dej románu sa začíná volbou krále bláznů, kde pestré publikum očekává vítěze. Stává se jím Quasimodo. Oblečou mu výsměšný talár a průvod se začíná.. V blízkosti se objeví cikánka Esmeralda s cvičenou kozičkou a vyslouží si výkřiky zlosti kněze Frolla. Ten navede Quasimoda, aby unesl Esmeraldu, ke které zahořel silnou vášní.. Zachrání ji kapitán lukostřelců. Quasimoda za únos zatknou, mučí a bičují. Trápí se žízní na pranýři. Každý se od něho odvrací s odporem, smiluje se nad ním jen Esmeralda, která mlčky přistoupí k odsouzenci a podá mu vodu. Quasimodovi nikdy nikdo neprojevil takovýto cit. Odměnil ho upřímnou slzou, která sa mu skutálela z oka.

Frollo šílí žárlivostí.. Ví, že Esmeralda má schůzku s kapitánem a potajmu tam přichází i Frollo. Jeho úmyslem je zbavit se soka. Použije na to dýku. Z vraždy obviní nevinnou Esmeraldu a přidají ji i vinu z čarodějnictví.Od šibenice ji zachrání Quasimodo. Něžně se o ni stará a chrání ji i před svým "dobrodincem" Frollem. Ukrývá ji ve věži chrámu, který je pro ni azylem. Primitivní dav si žádá její hlavu a proto Frollo přemluví spisovatele, aby mu pomohl vyvést Esmeraldu z jejího azylu v chrámu. Cikánka při útěku v zamaskovaném muži poznává odporného Frolla. Opět ho odmítá. Jeho pomsta je krutá. Strčí ji do cely k zuřivé kajícnici, která v ní poznává svoji dceru a snaží sa ji ochránit před rozvášněným davem, který nepřetržitě žádá její smrt. Esmeraldu čeká poprava oběšením, Frollo se dívá z věže na popraviště spolu s Quasimodem. Na jeho tváři je ďábelský úsměv. Quasimodo ho vidí a vrhá sa na něho svojí obrovskou silou a zuřivostí a hází ho do propasti.

Po dvou letech od této tragédie našli v hrobce kostela kostru ženy, která pevně objímala kostru muže s pokřivenou páteří. Žena zemřela oběšením, ale muž přišel zemřít dobrovolně.

Román má všechny rysy romantického díla, kontrast dobra a zla, nenávisti a spravedlivosti, bezpráví v středověku, tajuplných vášní a harmonii kontrastů v postavě Quasimoda.