Vladislav Vančura: MARKETA LAZAROVÁ (1931) (obsah literárního díla)

Zbraslavský lékař Vančura byl zavražděn na popravištích heydrichiády 1. června 1942. Za pár dnů by mu bývalo bylo jedenapadesát let. Do té doby stačil nejen získat z pera nejvýznamnějšího českého literárního kritika F.X. Šaldy označení „valibuk české prosy“, ale také vytvořit fascinující dílo. „Postavit proti žurnalistickému úpadku stylistiky a větné skladby, jak se projevoval v moderní próze, monumentální sloh, čerpající jak z tradice humanistické větné periody, tak z metaforických vývojů moderní poezie.“ I tato

Vančurova slova zůstávají dodnes živá. Co tedy postavil proti permanentnímu „oprošťování“ jazyka, co vytvořil v čase, kdy „společnost bohatne a jazyk chudne“? Neuvěřitelně bohatý a zároveň výstižný slovník, sahající od českého humanismu až k argotu, od lidového rčení k moderní metaforice, postavil znovu klenuté, bohaté souvětí, vrátil na scénu vypravěče, který děj komentuje, oslovuje čtenáře i postavy, stvořil tvrdé, živočišné, vášnivé charaktery. A toto vše platí zejména pro román Marketa Lazarová. V jeho textu se Vančura ptá: „Což vám nepůsobí ani ždibec libosti slyšeti o mrazech tak pořádných, o prudkých chlapech a sličných dámách? Nepůsobí tato povídka jako mlat v porovnání s rozkošnou složitostí současné literatury?“ Marketa Lazarová se odehrává v blíže neurčeném pozdním středověku, jejím těžištěm nejsou historicky doložené události, nýbrž milostný příběh z prostředí lidí na okraji, „rodinné“ loupežnické tlupy rytíře Kozlíka, jednoho z těch šlechticů, „kteří prolévali krev málem se chechtajíce“.

Střet dvou loupežnických rodin, Kozlíka z Roháčku a Lazara z Obořiště, se odehrává v časech, kdy královská vojenská hotovost tyto lupiče cest pronásleduje. Kozlíkův syn Mikoláš ze msty unese Lazarovu dceru Marketu, již Lazar zaslíbil Bohu (má vstoupit do kláštera), a učiní ji svou milenkou. Zároveň se odehrává příběh lásky mezi Kozlíkovou dcerou Alexandrou a hraběcím synem Kristiánem, kterého loupežníci drží v zajetí kvůli výkupnému. Láska milostná i synovská není v ději přítomna ve slovech, vyznáních, odehrává se v činech, láskyplně i pomstychtivě samozřejmých. Kozlík je zajat, Mikoláš s ostatními rytířovými syny se pokusí o nemožné – vysvobodit otce z vězení. Pět synů končí na popravišti. Alexandra zabije hraběcího syna Kristiána a po porodu syna i sebe, Marketa se pokusí vrátit domů, na Obořiště, ale je otcem vyhnána.

„… Marketa kojila obě děti. Vyrostli z nich chlapáčtí chlapi, ale, žel, o jejich duši se sváří láska s ukrutností a jistota s pochybnostmi. Ó, krvi Kristiánova a Marketina!“ Těmito slovy uzavírá Vančura dílo, jež se stalo předlohou stejnojmenného filmu režiséra Františka Vláčila, opusu magnum, označovaného jako nejlepší český film všech dob (natočen v l. 1964-67). V díle rozsahem nevelkém Vladislav Vančura dokonale naplnil své umělecké představy a dodnes platí slogan z 30. let XX. století: „Kdo nezná díla Vladislava Vančury, nezná moderní českou prosu.“