Nejpevnější ze všech pout

Peter_Jackson

Příběh je situován do sedmdesátých let na americké předměstí, kde si v poklidu žije idylická rodina se třemi dětmi. Otec, představován Markem Wahlbergem, je sympaťák, jehož koníčkem je modelování loďek v láhvi, maminka Rachel Weisz, která vůbec nevypadá na to, že jejím tělem prošlo tolik potomků, tedy dvě dcery navzájem, které se neustále navzájem popichují a nejmladší synek, který si tak rád hraje na míchače malty.

Stěžejní postavou děje je dcera čtrnáctiletá Susie, neboť je mrtvá. Díky tomu může komentovat svůj příběh. Bohužel nedokáže dojít klidu a nachází se v jakémsi přednebí. Důvodem je způsob její smrti, tedy hanebná vražda, kterou na ní spáchal zvrhlý soused. To on ukuje plán, vykope jámu, nacpe tělo do trezoru ve svém sklepě a zahladí stopy.

Snímek je zpracován kvalitně a čistě. Psychadelicko-fantastické výjevy z jiného světa, ve kterém se Susie nachází celkem zapadají, včetně omšelé symboliky stromu, jehož listy jsou vlastně ptáci, střídavě přilétající a odlétající. Možná, že by bylo přesnější vyjádření, že tyto výjevy neuráží. Vraždící soused vypadá na první pohled jako jasný vyšinutý úchyl, knírek a přehazovačka mluví za vše. Snaha ukázat psychické rozpoložení hlavní hrdinky, zdeptané rodiny, či zavrženíhodného sadisty však vychází jen na půl, takže se chvílemi můžete lehce nudit. Proto se člověk osvěží vždy, když se na plátně objeví věčně kouřící babička v podání Susan Sarrandon, která se jediná chová v dané krizové situaci relativně normálně. Nikomu nic nevyčítá a se střídavými úspěchy se snaží za pomoci notné dávky alkoholu držet domácnost v chodu.

Celou dobu jsem se ovšem ptal sám sebe, pro koho je tento snímek určen. Rodinný film to není a na drama je příliš málo dramatický. Detektivka ani psychothriller to také není. Ano, dalo by se předpokládat, že díky žánrovému rozpolcení, je Pevné pouto ideálním neutrálním filmem pro všechny, já osobně bych ale tipoval, že se bude nejvíce líbit matkám v domácnosti. Takže v kinech bych ho rozhodně nenasazoval v čase Sama doma! A ještě jedna otázka mě trápila. Byla Susie jen zabita, nebo i znásilněna? Má to být jedna z oněch zásadních otázek, které si máme během projekce pokládat, a nebo mám prostě jen zvrácené uvažování?

Pevné pouto v závěru paradoxně díky Susině smrti vzniká mezi různými dvojicemi, které se ve snímku vyskytují. Je ovšem škoda, že tvůrci nepodtrhli ještě jeden vztah, který se může utužit, a sice mezi zbylými sourozenci. Přijde totiž den, kdy i oni se stanou účastníky v úvodu zmíněného řízení, a dva dědící pozůstalí se prostě vždycky domluví lépe, než-li tři. Tomu se říká dlouhodobý happy end.

Neurazí, nenadchne: 6,5/10.