Láska kvete i s Downovým syndromem

almodovar

Právě příští týden (od 10.6.) však budeme mít příležitost setkat se novým španělským filmem mladých režisérů Antonia Naharra a Álvara Pastora.

Pod názvem „Já taky" nám představují příběh muže  s Downovým syndromem. Snímek začíná ve chvíli, kdy se Daniel stává prvním Evropanem s tímto hendikepem, který vystudoval vysokou školu. Daniel začíná pracovat, věnuje se právě pomoci podobně postiženým. Ovšem není to jen profesní úspěch, co hendikepovaného člověka zařazuje mezi „normální" většinu. Danielovi chybí láska a sexualita. Jeho zájem vzbudí volnomyšlenkářská kolegyně Laura. Emocionálně nevyrovnané Lauře vyhovuje důvěrné přátelství, které předtím nepoznala. Z Laury a Daniela se stávají spiklenci, o nichž si šeptá celé oddělení.

V pozadí stojí jednoduchá myšlenka o rovnoprávnosti lidí z Downovým syndromem. Mají stejné přání a potřeby, jako my všichni. Tento komorní příběh působí skoro dokumentárně. Režiséři si pravděpodobně přáli dodat mu věrohodnost, a proto použili ruční kameru a zrnitý obraz. Na druhou stranu ale „Já taky" může díky tomu působit nudně a staromódně - španělská Andalusie by si zasloužila více barevnosti, světla a středomořských vůní. A třeba by věčné dialogy v interiérech mohla občas vystřídat hudba, nebo dokonce muzikálová vložka.

Herecké  výkony Pabla Pinedy a Loly Dueñas jsou nicméně znamenité a daří se jim vykreslit nejednoduchost milostného vztahu mezi zdravým a postiženým člověkem. Závěrečná milostná scéna paradoxně ukazuje nepřekonatelný rozdíl mezi city Daniela a Laury. Laura nikdy nepocítí Danielovou vášeň, z její strany se jedná o přátelství. S Danielem se cítí bezpečně a příjemně, ale sexuálně ji přitahují úplně jiní muži.

Otázkou ale je, zda ti dva celý film dlouhý 103 minuty utáhnou. Daniel a Laura téměř výhradně určují směřování filmu a vedlejším hrdinům se nedostává příliš prostoru. Snad jen krátká etuda dalších dvou postižených, kteří se do sebe bláznivě zamilují, je výjimkou potvrzující pravidlo. A přitom by filmu pravděpodobně prospělo, kdyby dějová linie Daniela a Laury byla jen jednou z mnoha a doplňovala mozaiku různorodých lidských osudů.

Nelze se zbavit dojmu, že španělská kinematografie pravděpodobně  nabízí kvalitnější snímky a že „Já taky"  bylo do české distribuce vybráno jen kvůli tématu, které  popisuje. Artově zaměření filmoví distributoři totiž tíhnou k sociálně zaměřeným snímkům, což potvrzuje třeba nedávno uvedený „Květ pouště" věnující se ženské obřízce. V takových případech zpravidla téma odsunuje všechny filmařské kvality stranou. I takový přístup může mít samozřejmě své příznivce.