Intelektuální velkofilm Agora s Rachel Weisz jakožto starověkou filosofkou Hypatií

agora

V letní konkurenci mnohé slibuje americko-španělská Agora. Těší se na ni asi především ti, kteří viděli předchozí filmy režiséra Alejandra Amanábara. Ať už se jednalo o vynikající horor Ti druzí s Nicole Kidman v hlavní roli, nebo třeba o Hlas moře, který v roce 2005 získal oskara za nejlepší cizojazyčný film.

Ve své filmové novince zvolil Amenábar angličtinu, kterou mu diktovalo spojení s Hollywoodem. Vypráví příběh ze 4. století po Kristu, odehrávající s v Římany ovládané Alexandrii. Alexandrie je zde představena jako centrum antické učennosti. V jádru světoznámé alexandrijské knihovny sídlí filosofka Hypatie. Obklopena svými žáky se zabývá pohyby hvězd a už ve své době směřuje k tomu, co po staletích objevil Johannes Kepler.

Neklid vně chrámu vzdělanosti ale bobtná a každým dnem narůstá. Vedle stoupenců antických božstev žije v Alexandrii té doby též početná menšina Židů a stále narůstají řady křesťanů. Nad alexandrijskou knihovnou i nad samotnou Hypatií se smráká.

Film tedy představzuje zajímavé a netradiční téma. Zpracování  nicméně zarazí. Křesťané jsou ve filmu líčeni především jako nevzdělaný a krvelačný dav, který touží po moci. Oproti tomu Hypatie je nevinná moudrá žena, jejíž křehký svět knih se před barbarskou brutalitou neubrání. Je samozřejmě jisté, že šíření křesťanství neprobíhalo úplně mírumilovně. Přesto se zdá filmové zobrazení přehnané. Vůbec například neukazuje, proč bylo křesťanství v té době pro lidové masy tak přitažlivé. Nabízelo stejnou příležitost všem a nečinilo rozdíl mezi pány a otroky. Ve filmovém podání to vypadá skoro, jako by touha po krvi byla jediným prvkem, který následovníky Ježíše spojoval.

Agora se nevyhýbá mnoha historickým nepřesnostem. Například tehdejší křesťanští vůdci rozhodně nebyli nevzdělaní nepřátelé  žen. Zároveň lze pochybovat o tom, že by antika byla k ženám tak vstřícná, jak se Agora snaží nás přesvědčit. Vždyť i samotná Hypatie je obklopena jenom muži a mezi jejími žáky žádnou jinou ženu nenalezneme.

Jedná  se tedy o interpretaci dějin, navíc zatíženou názory, které  ke křesťanství zrovna přátelské nejsou. Pokud ale pomineme tyto výtky, zůstává nám historický spektákl s atraktivní výpravou a Rachel Weisz v hlavní roli. Herci podávají stabilní výkony a jsou podpořeni dobrou kamerou (zaujmou hlavně originální záběry nepokojů z ptačí perspetkivy).

Diváky, které zajímá historie, film pravděpodobně zaujme, i kdyby jen jako podklad pro diskusi - třeba nesouhlasnou. K tříbení myšlenek a argumentů poskytuje dobrou živnou půdu. I přes svou velkolepost se totiž jedná o intelektuální film.