Michaletydebile

Michaletydebile

Pěticí povídek v této knížce vstupuje do literární arény autor dosud neznámý, leč překvapivě vyzrálý. Petr Zajíček čerpal své tragikomické příběhy ze života, z běžného denního shonu, přeplněného stereotypními banalitami a živočišnými potřebami, leč přesto ukrývajícího křehké okamžiky. Jsou to okamžiky lidského sblížení, jiskry lásky, akordy souladu a harmonie. Jeho postavy se nacházejí v okamžiku, kdy náhoda v nich vykřeše dávno zasutou vzpomínku na citový zážitek - první erotický pokus, studentskou lásku, dětskou idylku se starosvětskou atmosférou, trpce groteskní příhodu z politické výstavy a vše uzavírá hořká bilance dvou životních ztroskotanců, kteří se - každý svým způsobem - vyrovnávají s bezcitností svého okolí.

Autor vypráví jejich příběhy bez laciného sentimentu, jazykem nezřídka drsným, leč paradoxně laskavým.

O čem to bude? Téhle otázky jsem se doslova děsil od samého začátku. Už proto, že jsem si na ni nedokázal sám odpovědět. Po první povídce jsem dostal nápad. Budu říkat, že to je o životě. Jenomže otázek, jestli to, co píšu, jsem zažil a jestli to všechno je pravda, přibývalo. Druhým se dá všelijak odpovídat poměrně snadno, se sebou samým to bývá mnohem obtížnější. Zaznamenáte-li poctivě všechny události svého života, zachytíte-li spolehlivě myšlenky, pocity, záchvěvy svého nitra - pravdy se stejně nedoberete. Tam, kde je člověk nejblíže sobě, se ve skutečnosti vzdáleně míjí.

Nahlédnete-li do osudů kolemjdoucích, stanete-li se svědkem jejich životního tápání, zjistíte záhy, že se vám pravda vysmekne, kdykoliv se jí zachce.

S hrdiny svých povídek nemáme nic společného, přesto jsme jedni z nich. Tohle ale nikomu nevysvětlíte...