Žlutý Pes – Mellow Yellow

foto: SONY BMG

Začněme u blešek. Kdykoliv se zpěvák Ondřej Hejma pouštěl do cover-verzí, byla mu vyčítána pěvecká nedostatečnost, byť vyvážená nesporným „vypravěčským“ talentem. Tentokrát si vybral a hlasově posadil repertoár více méně dobře, až na jednu výjimku. Na legendární skladbu Free Bird z repertoáru jižanských klasiků Lynyrd Skynyrd prostě rozsahem nestačí. Zároveň jde o jedinou skladbu na albu, která zůstala v angličtině. Je pochopitelné, že si chtěl Žlutý pes vystřihnout hymnu své oblíbené kapely, ale co chudák posluchač? Na koncertech to má opodstatnění, v případě desky je lepší použít tlačítko skip a poslechnout si originál.

Další ne snad blechu, ale určitě vešku představuje Dylanova Thunder on the Mountain, v Hejmově překladu Slyším nějaký hlasy. Copak vážně nešlo trefit Dylanovu syrovost a ležérnost, odpovídající obsahu textu? Vyrovnat se Dylanovu originálu je neuskutečnitelná meta pro většinu lidstva, jenže v tomto případě je propast mezi původní verzí a převzatinou hodně hluboká. Píseň zní unaveně a ploše.

Ale dost ohlodávání, hoď kostí, kdo jsi bez viny. Přejděme k poctivým flákům svaloviny. Hejmův překladatelský um byl chválen snad tolikrát, kolikrát byl zatracován jeho hlas. Psí pěvec si zkušeně poradil s pro češtinu obtížným bluesovým frázováním, jeho zásoba úderných jednoslabičných slov je k nezaplacení. Textům nechybí vtipné pointy. Za slogan „takhle nějak voni hrajou blues“ v Riding with the King by Hejma zasloužil pusu na pleš od temperamentní jižanské krásky. Další chutná bluesová granule? Určitě Nitzingerovo Jellyroll Blues neboli Holka ty jsi na nic.

Tok bluesových dvanáctek nepůsobí jednotvárně a když přece, zařadí kapela zpestřující odbočku na divoké prérie, po kterých se prohání Ďáblovo stádo. Nové natočení contryového evergreenu s Brdečkovým textem, známého u nás z Cortésova či Matuškova podání i z několika bigbítových verzí, sice není ničím objevné, ale neurazí.
Oceňovat muzikantský um jednotlivých členů kapely by bylo jako nosit psí hovínka do pražských ulic. Žlutý pes navíc přizval do smečky pár zdatných hostujících hafanů, namátkou jako vždy brilantního kytaristu Luboše Andršta či šikovného mladého jazzového hráče na Hammondky Onru Pivce.

Cože? Vrr!? Dobrá, už končím, pomalu couvám a pokládám na zem plnou misku. Žlutá pouliční smečka stále dokáže jít posluchačům zvesela po uších.