Antigona odhalila svou rockovou tvář

Antigona pohřbívá svého bratra P

Antigona není rozhodně prvním společným dílem tvůrčího tandemu Steigerwald-Forest. Už na počátku 90.let se stali ústředními tahouny a motorem rockové formace King  Size. Milan Steigerwald coby autor hudby a hráč na klávesové nástroje, Pavla Forest jako textařka a frontmanka souboru. King Size nikdy nesměřovali k výhradním komerčním cílům. Jejich hudba byla osobitá, nadčasová s upřímnou snahou nabízet nejen výrazné muzikantství ale i vlastní názory a poselství. Za léta existence King Size prošla skupinou nekonečná řada výrazných hudebních osobností české rockové scény. Milan Steigerwald a Pavla Forest se nikdy nenechávali omezovat úzkými stylovými krabičkami. A stejně tak přistoupili i ke svému nejčerstvějšímu společnému počinu, rockové opeře Antigona.

Klasické Sofoklovo antické drama plné vášně, zvratů, lásky i nenávisti si velmi dobře rozumí s dynamickou hudbou i nepředpojatými aranžmá. Chvílemi z jeviště burácí brutální heavy metal se zatěžkanými podladěnými kytarami, chvílemi se klenou nosné popové melodie, chvílemi zní tibetský hrdelní zpěv, chvílemi vás obklopují jemné, členité harmonie v podání smyčcového kvarteta. Lidský příběh Antigony je tu současně pojícím článkem a současně odrazovým můstkem pro osobní reflexe autorů a personifikace interpretů. V hereckém souboru i kapele, která je rovněž přítomná celou dobu na jevišti, se sešla řada výrazných osobností mladší české rockové scény. Divák se tedy nemusí obávat, že narazí na znuděné tváře celebrit, opotřebované neustálým putováním z muzikálu do muzikálu. Zajímavé je pojetí titulní role Antigony. Tu současně ztvárňují expresivně živelné a přitom pěvecky zdravě sebejisté Kristýna Kudrnáčová a Žántí. Vzniká tak alter ego, rozdvojená osobnost ústřední postavy ztvárněná dvěma přesvědčivými zpěvačkami současně. Přímo synonymem krutosti a zla, ale zároveň i slabošství, které se za nimi obvykle skrývá je postava Kreona, razantně ztvárněná rockově protřelým Viktorem Dykem. Obdobně  nekompromisní je Haimon v podání frontmana  Arakainu Jana Toužimského. Výraznou a kvalitně zvládnutou rolí je i vládce podsvětí Hádes v podání Petra Opavy. Temnou mystiku podtrhuje svým, byť krátkým jevištním vstupem slepý věštec Teirézias, ztvárněný Ravenem.

Nebylo by ale rozhodně spravedlivé upřednostňovat a vyzdvihovat jen představitele některých rolí. Celý soubor je vzácně kompaktní, vyrovnaný a co je důležité, od první do poslední minuty zněj cítíte ohromnou společnou vůli a nadšení pro věc. Mistrovskou práci na scénickém ztvárnění odvedla nekonformní choreografka Tereza Atamas Georgievová, která vyzdobila režii Pavly Forest akrobatickými čísly, neutuchajícím pohybem a dynamikou podtrženou vizuální pyrotechnickou show. Vezmeme-li v potaz, že na nepříliš velkém jevišti  Divadla v Dlouhé se včetně hudebníků pohybuje padesát lidí, je to úkol téměř nadlidský. A tady tkví i jistá drobná bolest představení. Po technické stránce je jistě velmi komplikované ne li takřka nemožné, kvalitně a srozumitelně nazvučit takto směstnaný prostor, který vedle sebe čítá dunící rockovou rytmiku, razantní zkreslené kytary, stejně jako akustické nástroje smyčcového kvarteta a hlasy sólistů a sboru, kteří s tím vším svádějí boj. Prozatím ne stoprocentně vítězný, ale jak prokázaly tři po sobě jdoucí premiéry, stále vítěznější. Při adaptaci klasických děl do modernější podoby, se s oblibou tvrdívá, že tak lze napomoci jejich přiblížení mladší generaci.

V případě rockové opery Antigona na tom může být dost pravdy. Její pojetí je totiž zcela nevykalkulované, přímé a nekompromisní. Díky klasickému hudebnímu vzdělání a erudici Milana Steigerwalda, jsou tu skutečně všechny věci na svých přesvědčivých místech. Romantika je romantická, smutek smutný, zloba a hněv brutální. Taková Antigona si neklade žádná omezení, žádné mantinely. A i v tom je jedinečná.