Bluesberry - Blues je třeba

Staré české přísloví říká – Drž se, ševče, svého kopyta. A skutečně existuje spousta kapel a interpretů poučených tímto heslem, kterým je jednoznačně ku prospěchu. Jejich alba představují příjemnou jistotu toho, že na nich najdete právě to, co očekáváte, právě to, na co se těšíte. A přesně taková je novinka Blues je třeba hanspaulské legendy Bluesberry. Kapely, která před sedmatřiceti lety stála u vzniku jednoho českého hudebního fenoménu, u vzniku hanspaulské hudební enklávy, z níž postupem let vzešla celá řada proslulých skupin i jednotlivců. A právě atmosféru hanspaulského blues v sobě Bluesberry nesou po celou svojí existenci byť v proměnlivých sestavách a v proměnlivém obsazení. Někdy akustičtějším nyní električtějším. Samozřejmě základním poznávacím znakem je charakteristický hlas a projev Petara Introviče, nenucená a mnohdy vtipná poetika textů a lehkost (v současné sestavě obzvlášť markantní), s jakou Bluesberry své blues hrají. Desku otevírá retrospektivní píseň A tak jdou roky bluesový, jejíž text obsahuje útržky ze sloganů názvů a textů řady předcházejících písní Bluesberry.  Tenhle symbolický návrat ovšem není jediný.  V nové podobě na albu zazní rovněž  Pavlína  a upomínkou starých časů je i Blues o Malostranské besedě.  Gró desky ovšem pochopitelně tvoří novinky. Přes veškerou bluesovou přímočarost a poctivost je nicméně novinka Bluesberry členitá a barvitá, k čemuž svou měrou přispívají i hosté – vibrafonista Radek Krampl, zpěváci Wabi Daněk, Ivana Eržika Novotná, Zuzka Denigerová, dechař Bharata Rajnošek. Každopádně, synonymem nového alba Bluesberry  Blues je třeba je především jedno slovo – pohoda. A to je u téhle muziky podstatné.