Kronikář otlučených srdcí

Roman Dragoun

Po dlouhých devíti letech se na sklonku května letošního roku na trhu objevilo dlouho očekávané album zpěváka, skladatele a klávesisty Romana Dragouna. Nazvané Otlučená srdce. Písecký rodák Roman Dragoun, domestikovaný především na brněnské rockové scéně se během své dosavadní muzikantské kariéry zapsal do všeobecného povědomí působením hned v několika zásadních kapelách. Počátkem 80. let to byli Progres 2, na něž posléze navázalo Futurum a poté Stromboli Michala Pavlíčka. Počátkem deváté dekády se Dragoun stal jedním z představitelů Ježíše v pražském nastudování rockové opery Jesus Christ Superstar, začal vydávat sólová alba a vedle Vladimíra „Gumy“ Kulhánka, Stanislava Kubeše a Martina Kopřivy se o pár let později stal členem allstars bandu T4. Novinka Otlučená srdce vznikla v produkci basisty Filipa Benešovského, který rovněž Romana Dragouna obklopil novou doprovodnou kapelou His Angels.

O chystaném novém sólovém albu Romana Dragouna se už přece jenom pár pátků hovořilo. Zdá se tedy, že vznikalo poměrně dlouho, proč?

„Po pravdě řečeno, ono zas tak dlouho nevznikalo. Písničky na něj jsem dal dohromady asi tak během jednoho roku. Nápady jsem si nahrával na minidisk, což je, jak jsem se nedávno dozvěděl, stejný systém jaký používá kytarista David Gilmour, což mě hodně potěšilo. Materiál byl tedy připraven poměrně rychle. Výslednou podobu jsme dávali dohromady s Filipem Benešovským, který usoudil, že někde by se hodilo smyčcové kvarteto, jinde flétna, jinde sbory, jinde dechová sekce,… a když k tomu připočteš nezbytné shánění sponzorů, celá práce se protáhla skoro na tři roky. To je sice v dnešní době docela dlouho, ale mezitím už mám nachystány další věci, takže se dá říct, že pracuji neustále.“

Otlučená srdce jsou sice tvé sólové album, lze na něm ale najít, jak jsi nakonec sám naznačil, spoustu dalších hostujících muzikantů. Máš spočítáno, kolik se jich celkem ve studiu objevilo?

„Přesně to nevím, ale určitě jich bylo přes dvacet.“

Padlo už jméno Filipa Benešovského, jinak basisty skupiny Neřež a strůjce už několika tuzemských mamutích nastudování pinkfloydovské The Wall. Jak vypadala vaše spolupráce na desce Otlučená srdce? Do jaké míry jsi měl sám hotovou představu o výsledné podobě svých písniček a do jaké míry jí Filip, coby producent, měnil?
 
„Měl jsem demosnímky poměrně kvalitně a důkladně připravené. S tím, že některé věci, které na nich byly nahrané třeba pianově, se pak rozepsaly například pro smyčcové nástroje. Pokud se týče kytar a dalších nástrojů, zvu si vždycky takové lidi, aby měli prostor pro svůj rukopis, svou improvizaci, aby to prostě byli oni. Filip samozřejmě na celé věci hodně pracoval, některé aranže dělal sám, ale i ty jsme společně konzultovali.“ 

Pojďme teď čtenářům přiblížit samotnou náplň alba. Je mezi novinkami i nějaká starší věc v nové podobě, v novém hávu?

„Na desce je sedmnáct skladeb. Z toho šestnáct úplných novinek a jedna stará. Jedná se o písničku 12:50 nebo-li Že tvých vlasů v ní se dotýkám. To byla první písnička, kterou jsme udělali s Progres, tuším v roce 1979. Vyšla tehdy na singlu, ale nikdy nebyla na žádné velké desce. ˇŘíkal jsem si – je jí škoda, dáme jí trošku jiný kabát, akustičtější s kontrabasem, a myslím, že se povedla.“

Deska Otlučená srdce celkově představuje určitý tvůj posun k akustičtějšímu, „dřevnějšímu“ zvuku. Je to náhoda nebo záměr?

„Je to záměr. Čím je člověk starší tím víc tíhne přirozeně k akustičtějším nástrojům. Mají na rozdíl od elektrických nástrojů duši. Kontrabas, saxofony, kytary, to jsou všechno moc krásné nástroje. Poprvé jsem použil na desce housle, smyčcové kvarteto a je to nádherný pocit. Navíc, protože dělám věci lyričtější a šansonovější, hodí se k nim akustické nástroje daleko lépe, než nástroje elektrické.“

Autorsky je po hudební stránce album celé tvým dílem, jak je to ale po stránce textů? Kdo na desku ještě přispěl krom tvého tradičního textařského parťákla Milana Prince?

„Skoro všechny jsou od Milana, jeden má Pavel Cmíral, jeden Soňa Smetanová, která psávala texty pro Futurum a jeden Jan Bičovský, zpěvák skupiny Taliesyn.“

S Milanem Princem tvoříte skutečně dlouholetou a plodnou autorskou dvojici, jak vlastně vaše spolupráce začala?

„Pocházíme oba z Písku a známe se strašně dlouho. Já se v devatenácti oženil, kvůli bydlení jsem odešel do Brna a začal tam hrát. Nejdřív se skupinou Regenerace pak s Progres. Když jsem po desce Třetí kniha džunglí odešel a vzniklo Futurum, začala pro něj psát texty jednak Soňa Smetanová a jednak Milan. Měl s nimi už v té době řadu zkušeností, náramně jsme si porozuměli a rozumíme si dodnes. Milan je pro mě poklad.“

Už jsme se zmínili o allstars bandu T4. Má na svém kontě první album a momentálně pracujete na dalším, ale mě by zajímalo, jak se tohle seskupení dalo dohromady?

„To zase souvisí s Brnem a s domečkem po prarodičích, do kterého jsme se tenkrát přestěhovali. Když přijížděli do Brna koncertovat muzikanti z Prahy, většinou u mě přespávali. Něco jsme popili a při tom něco sem tam i naplánovali. Když v Brně hrávali Etc… říkali jsme si s Gumou a Kláskem, tedy Standou Kubešem, že bychom mohli někdy něco společně udělat. Pak oba postupně Etc… opustili, Guma ještě přivedl bubeníka Martina Kopřivu a kapela byla pohromadě.“

Vraťme se ale k tvé nové desce Otlučená srdce -  čtenáři totiž v krabičce nenajdou jenom samotné album ale ještě bonusové DVD. Prozraď, co obsahuje?

„Vzhledem k tomu, že jsem před třemi roky oslavil padesátku, vymysleli jsme v pražské Retro Music Hall s Filipem koncert, na který jsme pozvali skoro všechna seskupení, ve kterých jsem hrál a také několik hostů. Takže tam vystoupili Progres, Futurum, T4, His Angels, tedy kapela, se kterou jsem tu novou desku nahrával a také Raven, Roman Holý, Matěj Ruppert, Dan Bárta a můj syn David se svou kapelou. To všechno jsme natočili na kamery, nahráli do dvaatřiceti stop, smíchali a jako bonus vznikl záznam tohoto koncertu. Na DVD jsou ale i klipy jako Kronikář, dva klipy T4, Futurum a přidali jsme ještě takový medailónek mého tatínka (akademického malíře Františka Dragouna pozn. aut.).“

Dostali jsme se ke koncertům, jak to s tebou v současnosti vypadá a v nejbližší době bude vypadat koncertně?

„Asi nejčastěji vystupuji sám. Ovšem fakt je, že lidi, co na mě chodí, dostanou všechno. Hraji jak T4 tak věci Progres, Futura i něco ze Stromboli, ale samozřejmě především písničky z mých sólových desek. Výhoda je, že na takových koncertech je vždycky dobře rozumět textům, na čemž mi hodně záleží. Jinak Progres teď oslavili čtyřicet let, z čehož vyšlo DVD, Futurum mělo pětadvacetiny a tam se živé DVD právě míchá a dává dohromady. Hrajeme i s T4 a His Angels, tam spíš na akcích jazzovějšího charakteru.  Když to tak vezmu, je to vlastně sranda. Jsou to různé party a v každé z nich je různá legrace. Někde jsem nejstarší, někde zase nejmladší, pořád se něco děje, je to fajn.“