RECENZE Brüno

bruno

Cohen stále zachovává dokumentaristický styl natáčení a po Ali G Indahouse a Boratovi útočí na divákovy vjemy prostřednictvím pseudoreálných gagů ze života rakouského gaye Bruna, který se chce za každou cenu stát slavným. Tentokrát jsou pranýřovány celebrity s okázalým způsobem života a falešnou morálkou, vůbec je nešetří, nakládá jim tak hodně, až se začne trpělivému oku diváka zvedat žaludek. Námět si určitě zaslouží pochvalu, avšak forma osciluje na hranici nevkusu, co mu přes všechny sympatie za otevřenost ubírá na skóre.
Tato postmoderní fraška si stanovila cíl a tím je nelítostně se vysmát top profesím dnešní konzumní mediální kultury od povrchních moderátorů přes zapomenuté zpěvácké hvězdy upevňující si svoji zašlou slávu porotcovstvím v Superstar či v charitativních akcích, až po hloupé rodiče, kteří jsou schopni pro 15 minut slávy vydat svoje dítě i na vědecké výzkumné účely či přibít ho na kříž. Cohen dává zabrat i oblíbenému americkému wrestlingu či televizním reality show a v neposlední řade i těm, které zastupuje kýčový a excentrický Bruno. Proto třeba varovat homofóbní diváky. Tento film vás fóbie určitě nezbaví. Satiru však nenastavuje na homosexualitu v její čisté podobě, avšak na způsob, jakým se dnes prezentuje.

Film Bruno je určitě jedním z filmů, kde obsah (spíš kontext) předčí formu. I díky tomu, že nese nálepku kontroverznosti, přitáhne velké množství diváků. Čas ukáže, zda se jméno Sacha Baron Cohen bude moci vyslovit jedním dechem se jmény, které jsou synonymem mistrů protichůdných názorů. Nyní však vím, že zařadit ho ke jménům jako Buňuel, Pasolini, von Trier... by byla troufalost.

TRAILER BRÜNO ZDE