Maďarská rocková legenda Omega se vrací do Čech.

Omega

V Lokti jí v pátek diváci uvidí ve společnosti Luboše Pospíšila a Blue Effectu. Skupina, která vznikla už v roce 1962, hraje v neměnné sestavě od roku 1971. Za sólovým mikrofonem stojí už od počátku János Kóbor, který zavzpomínal na nejpodstatnější etapy kariéry Omegy: „V šedesátých letech, když jsme svou kariéru začínali, nebyli jsme příliš zkušení, dokonce bych řekl, že jsme ještě nebyli skuteční muzikanti. Byli jsme studenti, co měli rádi rock´n´roll a pokoušeli se ho dělat. V sedmdesátých letech jsme se začali dostávat na profesionální úroveň. Začali jsme si uvědomovat co děláme a proč to děláme. Vnímali jsme spoustu vlivů, které přicházely ze zahraničí, hráli jsme na řadě koncertů se zvučnými kapelami anglické a americké scény. Myslím si, že tehdy nastal vrchol naší kariéry. V té době jsme natočili i svá nejlepší alba. To trvalo zhruba do poloviny osmdesátých let, když jsme se rozhodli trochu polevit. Nechci říct, že jsme byli přímo unaveni, prostě jsme potřebovali trochu klidu. Ten klid nakonec trval více než sedm let. Od roku 1994 spolu zase hrajeme, natáčíme desky, poslední roky jsme na cestách."

Během své kariéry prošla Omega řadou stylových proměn - od bigbítových písniček šedesátých let, přes hard rock, kosmický art rock až po melodické rockové písně současnosti, která z těchto stylových poloh je tobě nejbližší jako zpěvákovi?

„Já myslím, že ta artrocková z konce sedmdesátých let. Přesněji řečeno, nejlepší je pro mě období tří alb „Idörablö", Csillagok ˇUtján", a „Gammapolis". Samozřejmě, hráli jsme i hard rock, v šedesátých letech bigbít, ale osobně pro mne je nejlepší tahle trojice space - rockových desek."

Z hlediska posluchačů je asi nejpopulárnější písničkou Omegy „Gyöngyhajú lány" (u nás známá zejména jako Dívka s perlami ve vlasech), souhlasíš s tím?

„Určitě. Ta písnička vychází z velice intenzivních pocitů a zážitků. Napsali jsme jí v roce 1969, když jsme opouštěli Maďarsko a vydávali se do Londýna. Bylo to takové ujištění pro naše fanoušky, že sice odcházíme, ale že se určitě vrátíme zpátky. O tom byl i originální text."

Slyšel jsi coververzi téhle písničky od Scorpions a českou podobu od Aleše Brichty?

„Jasně. Když jsme Scorpions pozvali jako hosty koncertu na budapešťském NÉP stadionu, slyšel jsem jí tam a s Rudolfem Schenkerem a Klasem Meinem jsme se o ní bavili. Ptali se nás na naše svolení, my jsme samozřejmě souhlasili a byli velice šťastní. Po pravdě musím říct, že mám rád všechny coververze téhle písničky. Speciálně polská verze, nazpívaná v maďarštině, je moje oblíbená. Oni samozřejmě maďarsky neumějí, mají pocit, že to maďarština je a ona to přitom moc není."

Lze jistě předpokládat, že zmíněná balada, která má mimochodem po světě na padesát coververzí v deseti jazycích, zazní v originále i v pátek v Lokti. Současně ale Omega nabídne důkladný průřez svou dosavadní diskografií včetně novějších titulů, které rozhodně nestojí ve stínu těch klasických.