Petr Linhart: Pestrost je štít proti zblbnutí

Přidáno: 13.09.2008 | Autor: TomasPolivka | Přidal: chris

Petr Linhart dokáže ve svých písních přirozeně skloubit mystiku dávných věků, paměť krajiny i problémy současnosti. Stačí nechat se inspirovat koncertním albem Noc ozvěn, rekapitulujícím historii jeho vpravdě kultovní kapely Majerovy brzdové tabulky, a možná ve svém okolí objevíte hned několik „jiných světů“.

 

Petr LinhartPetr Linhart

Příznivce Majerovek příjemně překvapilo spojení kapely se zpěvačkou Alicí Holubovou z Hradišťanu. Jak k němu došlo?

Věřím, že věci se stanou tehdy, když se mají stát. Vždy, když jsme v Majerovkách něco moc chtěli, nedařilo se to. Dva roky po odchodu Andrey Landovské jsme hráli bez zpěvačky a snažili se ženský hlas hledat, ale navázané spolupráce nikam nevedly. Nakonec jsme rezignovali a rozhodli se, že zpěv zůstane chlapskou záležitostí. S Alicí jsme si volali kvůli něčemu jinému, ale naprosto přirozeně přišla řeč na společné hraní. Zjistili jsme, že Alici se repertoár Majerovek líbí, nám se líbí Alicin zpěv. Alice měla zrovna narozeniny, tak jsme se jí po tolkienovsku dali jako dárek a ona zase dala dárek svého zpěvu kapele.

Pomohla vám letošní nominace na žánrového Anděla, kterou jste dostal za sólovou desku Sudéta?

Určitě. Stačilo se podívat na počet přístupů na vlastní internetové stránky. Najednou se zečtyřnásobil. Začali se víc ozývat pořadatelé. Současný svět je třeskutě mediální a žánrové ceny představují pro muzikanty pomoc, aby se do médií snáze dostali. V Česku to bohužel funguje tak, že co není v televizi, to zůstává záležitostí jen pro kroužek zasvěcených.

Sudétě se podařilo to, co málokteré nahrávce. Má mimohudební, společenský přesah, doopravdy pomáhá Sudetám.

Jsem za to velmi vděčný. Za vůbec největší úspěch svého hraní považuji pomoc kostelu ve Skocích. Začalo se o něm více vědět, zvýšil se zájem kulturních institucí, začaly přicházet dary a dotace. Letos v červenci a srpnu by měl být kostel poprvé otevřen pro veřejnost, měla by tam pracovat průvodcovská služba. Což je první krok, aby se tam vrátil život, zatím alespoň kulturní. Loni jsem si splnil sen, píseň Maria Stock o mariánském chrámu ve Skocích jsem zahrál přímo na místě. Koncert byl překvapivě úžasně navštívený, do té pustiny se sjela spousta lidí. Nestihnu popularizovat všechna místa, o kterých zpívám, ale Skoky mě na sudetské téma přivedly, proto se na ně soustředím.

Nesetkal jste se s nepochopením současných obyvatel Sudet, ve stylu „co se nám tu Pražák montuje do našich záležitostí“?

Vůbec ne. Naštěstí nastala doba, kdy lidé žijící v Sudetách začínají hledat prameny a historii a vůbec jim nevadí, že ta historie nemá český původ. Silně cítí, že historie byla smazána, že je třeba najít ji a vracet do krajiny staré příběhy. Začíná vycházet řada knížek, turistických průvodců a map, fungují internetové stránky. Do Sudet se pomalu začíná vracet duše.

Majerovky


Sudéta původně měla být deska Majerovek. Ale pak jste prohlásil, že máte dohadů s kapelou plné zuby a vydal sólový titul. Proč?

To je jednoduché. Každý v kapele má svůj nástroj a chce ho uplatnit. V momentě, kdy postavíte skladbu třeba na elektronice a muzikanti začnou hrát druhé housle, přestává se jim to líbit. Mě se zase přestalo líbit vymýšlet písně tak, aby v nich byl za každou cenu účelný třeba saxofon. Při produkci musíte občas něco z písně vyhodit, něco jiného přidat, muzikanti se tam pak nepoznávají. Jenže tady nemůže fungovat demokracie. Vznikl by jen soubor kompromisů a ústupků. Měl jsem pochybnosti, zda má další existence kapely vůbec smysl. Ale spolupráce s Alicí dala Majerovkám nový motor a další rozměr.

Už máte téma na další album?

Několik písní mám rozepsaných. Zajímá mě vnímání života na periférii. Jaké to je řítit se v šest ráno strašnou dálku autobusem do jediné práce, kterou lze v okolí sehnat. My ve městech máme pocit, jak nám ta společnost vzkvétá a bohatne. Přitom někdy stačí vyrazit pár desítek kilometrů za Prahu a začnete pochybovat, jestli jste ještě v Česku a ne v Čečensku. Je to výsledek nedostatečného dosídlování krajiny. Takhle vypadá třeba východ Karlovarska. Část vesnice zmizela, zbylo jen pár chalup a poblíž návsi vznikly patrové bytovky, ve kterých žijí lidé, kteří se tam kdysi nastěhovali jako pracovní síla státních statků. Státní statky zkrachovaly a život se tam stal sociální pastí. Jediné co funguje je státní podpora a drobná či střední kriminalita. Je to pomalu tikající sociální bomba, která může kdykoliv vybuchnout.

Na druhé straně, v kultuře se začíná prosazovat právě trend periferie, umění vznikajícího mimo centra.

To je velmi sympatická věc. Doba má nakročeno k tomu, aby se věci začaly drobit na menší, rozumné celky. Je to vidět třeba v literatuře. Respektovaná zahraniční internetová knihkupectví už dnes nesázejí na bestsellery, ale na velmi širokou nabídku, kdy se od každého titulu prodá relativně málo kusů, ale dohromady to funguje. Kultura a společnost se tak stává velmi pestrou, individualizuje se, což je výborný štít proti zblbnutí.

Není to i cesta z omílané krize hudebního průmyslu?

Nepotřebujeme hudební průmysl, stačí nám hudební manufaktury. Celá krize hudebního průmyslu je pouze o tom, že technologie je svobodnější než představy, jak technologii se ziskem využívat. Nemá smysl cokoliv s tím dělat. Snahy potírat stahování hudby zdarma jsou směšné a svým způsobem ještě pokleslejší než samotná „pirátská“ činnost. Kriminalizovat děcka, že mají v kompu zdarma staženou muziku? Panebože, ať mají.

Vždy jste byl příznivcem nových technologií, vlastně jste u nás předběhl novou generaci folkařů, využívajících v hudbě elektroniku.
Lo-fi folk neboli freak-folk je mi velmi blízký, bližší než klasický folk. Mám rád třeba bratislavské Longital a vůbec lidi, kteří takhle pracují s elektronikou. Přijde mi to jako přirozený způsob hudebního vyjadřování, který odpovídá současnosti. Nabízí zvuky, pocity a atmosféru, kterou na kytaru prostě neuděláte.

Foto: Tomáč S. Polivka

Kdo je Petr Linhart?

- Narozen v roce 1962
- Od roku 1982 člen legendární folkové kapely Čp.8
- V roce 1986 zakládá první sestavu skupiny Majerovy brzdové tabulky, se kterou postupně vydává pět studiových alb
- V roce 2007 natáčí kritikou i posluchači výborně přijaté sólové album Sudéta, nominované i na Anděla. Živou verzi alba hraje se skupinou 29 Saiten.
- Jeho písně znějí v televizních inscenacích i dokumentech, nově též v „amatérském“ filmu Eleazar Kittel.
- Je členem Volného sdružení osamělých písničkářů

Vytlačit Oblíbené Poslat Facebook Digg it Delicious Vybrali.sme

Související články

Komentáře